Udalosti

V roce 1811 v Newbury v Berkshire ve Velké Británii byla uzavřena sázka o tisíc liber, zda je možné během jednoho dne přenést rouno z ovce na člověka, tedy ostříhat ovci, spříst vlnu a uplést z ní kabát. Akci sledovalo kolem 5 000 diváků, kabát byl hotov za třináct hodin. Po skončení byla ovce snědena a zapita mnoha doušky piva na oslavu celé události.

Dnešní soutěž začala roku 1992, kdy mladému nadšenému přadlákovi ze Scottish Wool Centre (Centrum skotské vlny) v Aberfoyle ve Skotsku Richardu Snowovi diagnostikovali nádor štítné žlázy. Jeho přáním bylo založit fond pro výzkum rakoviny a inspirací mu byla téměř 200 let stará výzva Ze zad na záda (Back to Back). Událost vzbudila v Británii mimořádný zájem, nejenom jako důmyslná propagace vlny, ale i díky založení fondu pro výzkum rakoviny.

V témže roce se v Austrálii konala podobná soutěž. Týmy reprezentující fotbalové kluby (The Cats, Geelong, Victoria a West Coast Eagles ze západní Austrálie) soutěžily v předení a upletení klubových šál z čerstvě ostříhané vlny.

Když se v roce 1994 členka australského předváděcího týmu Wendy Dennis zúčastnila čtvrtého Světového kongresu pro chov barevných ovcí na univerzitě v britském Yorku, navštívila také Scottish Wool Centre. Na základě každoročních soutěží ve Skotsku a Austrálii, v kombinaci s fondem pro výzkum rakoviny, bylo zaseto semínko a byla vytvořena pravidla Mezinárodní soutěže.

Podle těchto pravidel se týmy skládají z ručního střihače, ovce a sedmi přadlen-pletařek. Tým má časoměřiče, přísedícího a dohled. Každý tým má pro soutěž své vlastní místo konání (týmy se tedy nemusí fyzicky setkávat na jednom místě ani ve stejném čase) a rovnost podmínek je zaručena tím, že všechny týmy postupují podle identických pravidel a podle přesně stanoveného vzoru (svetru).

Zahajovací soutěž podle nových pravidel se konala v roce 1995 a zúčastnilo se jí devět týmů ze tří australských států, Skotska a Shetlandských ostrovů. Zvítězil tým Shetlandských ostrovů v čase 5 hodin 57 minut a 58 sekund. Scottish Wool Centre vybralo na kampaň výzkumu rakoviny více než 1 350 liber.

V roce 1996 se zúčastnilo 22 týmů, 16 v Austrálii ze čtyř států, USA se zapojily týmem z Michiganu a Velká Británie měla týmy ze Skotska, Shetlandských ostrovů, Devonu a Cambridge. Shetlandský tým byl opět neporazitelný, když překonal svůj vlastní žhavý rekord z roku 1995 o 39 minut. V následujícím roce jej snížili o dalších devět minut a drželi jej až do roku 2004, kdy tým Merriwa, Nový Jižní Wales v Austrálii, prolomil 5-hodinovou bariéru časem 4 hodin, 51 minut a 14 sekund.

V následujícím roce se několika týmy k původním zemím připojila Kanada.

Během několika krátkých let se Výzva rozšířila pozoruhodnou rychlostí.

Je to jednoduchá a přímá metoda propagace vlny, která se „ze zad“ ovečky dostane „na záda“ přadleny pouze starodávnou dovedností ručního sříhání, předení a pletení.

A načasování se shoduje s australskými dlouhými víkendy v červnu a letní turistickou sezónou na severní polokouli.