Kurzy

Věcov - V útulně zrekonstruované chalupě ve Věcově na Žďársku, kterou farmáři a chovatelé ovcí Kadeřávkovi pronajímají k ubytování, vrní dva kolovrátky.

Na jednom z nich se právě učí příst třiadvacetiletá Veronika Hričovská, která na Vysočinu na speciální kurz v tkaní a předení ovčího rouna přijela až z Nové Pece v Pošumaví.

"Nejtěžší je udržet to tak, aby si kolovrátek bral přesně tolik vlny, kolik je třeba, a aby se vlákno nemotalo za prsty," vysvětluje mladá přadlena. Na to, že za kolovrátkem sedí pouhých deset minut a vlastně poprvé v životě, si ale vede celkem slušně. Tedy do okamžiku, než spřádané vlákno praskne.

"Hodně jste to držela na jednom místě a nepouštěla na cívku. Taky byl hodně natažený poháněcí řemínek," vysvětluje Daniela Linhartová, která Veroniku a také devět dalších zájemců, mezi nimi i jednoho muže, zaučuje. Kurz trvá až do neděle.

Veronika Hričovská své dovednosti uplatní v ekologickém projektu. "Budeme dětem předvádět stará řemesla," vysvětluje žena.

Ovládnout předení chce trochu cviku. "Nejdůležitější je otáčet kolem a udržet ho v pohybu. A důležité také je, aby se člověk naučil vytahovat vlákno z česance. To pak určuje sílu spředené nitě," říká Linhartová. Vlákna, která se spřádají, musí mít délku aspoň pěti až sedmi centimetrů, aby šlo předení bez obtíží.

Kurz předení ve Věcově se koná od roku 2003. "Dělám jarní a podzimní běhy, a to pro začátečníky i pokročilé. Učíme se prát a česat surové rouno, barvit ho přírodními barvivy i speciálními látkami určenými pro vlnu a pak samozřejmě příst a tkát," vypočítává vedoucí kurzu.

U bubnové česačky, strojku, který z vlny odstraňuje nečistoty a nedokonalosti, stojí jedenačtyřicetiletý Pavel Klevcov. Se svou ženou Janou přicestoval z Velkých Svatoňovic v Podkrkonoší. Doma chovají ovce a vlnu by chtěli dále zpracovávat. To se přijeli naučit do Věcova.

"Zkoušel jsem už česat a příst," přiznává muž. A s jakým úspěchem? "Učím se, člověk to musí dostat do ruky," krčí s úsměvem rameny.

Jeho žena, třiatřicetiletá Jana, se zase spolu s Gizelou Jarabicovou z Břeclavi snaží navázat osnovu na jednoduchém tkalcovském stavu. "Tak dobře, vrchem, pak dospodu a nesmíme zkřížit," přeříkává si pětapadesátiletá Gizela Jarabicová postup.

"Učím se tkát a příst, abych to pak mohla učit ostatní v našem integračním centru v Břeclavi," říká Jarabicová, proč na kurz přijela.

Kurz v tkaní a předení si svoje zájemce najde. Daniela Linhartová podobné pořádá i na jiných místech republiky, a jak říká, zájem o vlnu se zvyšuje.

"Více lidí dává přednost přírodním materiálům před těmi syntetickými. Vlna má navíc výborné vlastnosti. Je pružná, nekrčí se. Je také hygroskopická, tedy dokáže sát vodu a pohltit vlhkost, a to až čtyřicet procent. Znáte to, když máte na nohou mokré vlněné ponožky, nestudí vás to. Z vlny se také dobře voda odpařuje," vysvětluje Linhartová.

Jak dodává, vlněné výrobky vyrobené ručním zpracováním nemohou cenou zřejmě konkurovat stánkovému zboží, ovšem najdou si je lidé, kteří upřednostňují kvalitu.